NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nekorunovaní doommetaloví králové ESOTERIC věru nikam nespěchají. A tím mám na mysli jak rychlost jimi prezentovaných skladeb, tak i rozpětí mezi datem vydání jejich jednotlivých alb. Věrným fanouškům kapely však tato skutečnost nikterak vadit nemusí, vždyť na kvalitu si každý počká rád. Tentokrát jsme sice museli vydržet celé čtyři roky, ale výsledek za to určitě stojí. Pakliže bych měl to, co se na nahrávce odehrává, popsat co nejvýstižněji, zvolím následující tři slova - tradičně vysoký standard.
Rozdělením díla na dva disky i značnou délkou alba (cca. 100 minut; ke zhoubným dvěma hodinám z „The Pernicious Enigma“ se výsledek naštěstí nepřibližuje) se album určitým způsobem navrací k prvním dvěma deskám těchto Britů. Z hlediska obsahového však kapela pokračuje ve vývoji své novější tváře, jíž představila na předešlém „Subconscious Dissolution Into The Continuum“. Nelze tedy očekávat chorobnost starších nahrávek, ani hypnotičnost vrcholného díla „Metamorphogenesis“. Kapela tentokrát nabízí více melodický (pochopitelně na poměry ESOTERIC; slyš např. první skladbu) a dosti psychedelický pohled na doometalovou scénu, přičemž nezanedbává ani tradiční deathmetalový nádech, stejně jako typickou surovost. Pod mohutnou, pomalu se valící kytarovou hradbou dýchá na posluchače (jako již ostatně tradičně) značně ničivá atmosféra, dokořeněná ambientními plochami i záhrobním vokálem, přičemž ani navzdory značné délce album nenudí. Vlekoucí se pasáže totiž občas rozrůzní i nějaká ta deathová rubanice, čímž album získává na přitažlivosti. Struktura kompozic je dostatečně proměnlivá, skladby postupně gradují a navíc jsou celkem zapamatovatelné, takže můžeme hovořit i o určité přístupnosti desky. Je pochopitelné, že zde bude stále co objevovat – v tomto jsou ESOTERIC odborníci – takže máme opět co dočinění s vysoce nadprůměrnou nahrávkou. Nějak se s nimi tento rok roztrhl pytel…
Hodnocení je jednoznačné – kdo kapele na chuť doposavad nepřišel, po desce se snad ani poohlížet nemusí. Kdo ji má naopak rád, s velkou pravděpodobností zklamán nebude. V tom, co dělají, jsou totiž ESOTERIC naprostými mistry.
Standardně vysoká kvalita od ESOTERIC.
7,5 / 10
Greg Chandler
- vokály, kytara
Gordon Bicknell
- kytara
Mark Bodossian
- basa
Oliver Goyet
- klávesy
Joe Fletcher
- bicí
1. Circle
2. Beneath This Face
3. Quickening
4. Causus Of Mind
5. Silence
6. The Order Of Destiny
7. Ignotum Per Ignotius
A Pyrrhic Existence (2019)
Paragon Of Dissonance (2011)
The Maniacal Vale (2008)
Subconscious Dissolution Into The Continuum (2004)
Metamorphogenesis (1999)
The Pernicious Enigma (1997)
Epistemological Despondency (1994)
Esoteric Emotions - The Death Of Ignorance (demo) (1993)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Season Of Mist
Stopáž: 101:49
Produkce: Esoteric
Studio: Priory Recording
Novou desku ESOTERIC jsem očekával poměrně netrpělive a přiznám se, že ve skrytu duše jsem tak trochu doufal, že se ESOTERIC alespoň částečně vrátí k výrazivu nahrávky "Metamorphogenesis". Nicméně, jak praví starověká moudrost - nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. ESOTERIC tak i nadále pokračují v místy "jemnějším" a výrazně melodickém hudebním přístupu, aniž by však po cestě ztratili svou charakteristickou chorobnost. "Maniacal Vale" opět dokazuje, že ostrované nadále patří mezi doommetalovou špičku.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.